Techniky zobrazování pomocí rentgenového záření jsou dostupné již více než 100 let a jsou dodnes používány pro studium vnitřní struktury živých biologických vzorků. Rentgenová transmisní radiografie je založena na útlumu rentgenového záření při průchodu látkou. Část záření je zobrazovaným materiálem pohlcena a zbývající část záření je detekována vhodným detektorem. Obrázek rozložení intensity záření po průchodu vzorkem se nazývá radiogram a odpovídá rozložení absorbující hmoty ve vzorku. Při zobrazování měkkých tkáních v biologických vzorcích má absorpce záření ve všech částech vzorku téměř stejnou hodnotu. Pořízení radiogramů schopných zachytit strukturu měkké tkáně je tedy velice obtížné. Pixelové detektory počítající jednotlivé částice záření umožňují díky v podstatě neomezenému dynamickému rozsahu pořídit kontrastní snímky i za takto ztížených podmínek. V tomto textu se zaměříme na aplikace polovodičového pixelového detektoru Medipix2 v oblasti rentgenové mikroradiografie a mikrotomografie biologických vzorků.