Malířská výtvarná díla patří z pohledu technické výstavby i skladby materiálů k nejkomplikovanějším – také proto je popis a zobrazení jejich vnitřní struktury nedestruktivním způsobem v současnosti velkou výzvou. Již několik desetiletí jsou k tomuto účelu s výhodou používány neinvazivní zobrazovací i analytické metody založené na interakci svazků ionizujícího záření s hmotou zkoumaného objektu. Tyto metody se dají rozdělit do dvou hlavních směrů. Známější jsou metody transmisní (např. klasický rentgenový snímek) méně běžné jsou metody emisní (např. rentgen fluorescenční analýza). Konečná kvalita získaného výsledku je však silně závislá na vlastnostech použitého zobrazovače. Obraz v současnosti běžně používaných detektorů (CCD kamer a CMOS snímačů), které vytváří obraz analogově integrací detekovaného náboje, je znehodnocován přítomností šumu. Moderní pixelové detektory rodiny Medipix založené na digitální registraci jednotlivých částic však šumem netrpí a navíc nabízejí v principu neomezený kontrast v získaném obraze. Prostorové rozlišení dosažitelné s těmito detektory se pohybuje v řádu stovek nanometrů. Další výhodou těchto detektorů je jejich energetická citlivost, která umožňuje měření energeticky citlivé rentgenové radiografie, tedy získávání multikanálových obrazů. Druhou možností využití energetické citlivosti detektorů jsou rentgen fluorescenční měření mapující prvkové složení na povrchu objektu. V rámci předložené práce byly v laboratoři ALMA v Praze vytvořeny modelové vzorky barevných vrstev s použitím různých pigmentů. Výsledky popsaných metod aplikovaných na testovací vzorky jsou shrnuty v tomto článku. Smyslem těchto měření je v první fázi tvorba ucelené metodiky pro aplikaci těchto postupů v laboratoři, ve druhé fázi budou získané poznatky aplikovány na tvorbu mobilní sestavy umožňující měření výtvarných děl přímo na místě bez potřeby jejich převozu.