Spojení hybridních polohově citlivých detektorů (Medipix2, Timepix) s nejnovějšími mikroa nonofokus rentgenovými zdroji otevírá zcela nové možnosti v radiačním zobrazovnání. Prostorové rozlišení je v radiografii stěžejním parametrem rozhodujícím o možnostech její aplikace v nejrůznějších oborech. Z teoretického hlediska je zřejmé, že prostorové rozlišení dané metody je dáno tvarem tzv. Point Spread Function (PSF) zobrazovacího systému. V této práci uvádíme dvě metody pro zvýšení prostorového rozlišení založené na precizním měření PSF a aplikaci dekonvoluce. V případě zobrazování s velkým geometrickým zvětšením se tvar vyzařovací skvrny rentgenového zdroje stává dominantním faktorem určující tvar a velikost PSF. Práce uvádí dvě metody pro velmi přesné 1-D a 2-D měření radiačního spotu. Spolu s nimi jsou prezentovány výsledky numerických simulací ukazující možnosti a omezení dekonvolučních algoritmů (Wienerova dekonvolukce, regularizační algoritmus, slepá dekonvoluce, Lucy-Richardsonův algoritmus) jako metody pro eliminaci rozmazání v radiografickém obrazu. Uvedené metody byly uspěšně testovány na reálných radiogramech s až trojnásobným zlepšením prostorového rozlišení. Zvětšení prostorového rozlišení díky geometrického zvětšení, které umožňuje divergentní rentgenový svazek, je poměrně obvyklou metodou. Geometrické zvětšení však kromě zvýšení prostorového rozlišení s sebou zároveň nese omezení oblasti, která může být bezprostředně zkoumána (díky omezené aktivní ploše detektoru). Další možností pro zvýšení prostorového rozlišení je užití subpixelových mikroposuvů detektoru. Přestože je tato metoda poměrně bežná pro zobrazování v optické oblasti, v případě rentgenového zobrazování není plně prozkoumána. V práci je úspěšně demostrováno zvýšení prostorového rozlišení X-ray radiogramu založené na 1-D mikroposuvu detektoru Medipix2 a měření jeho PSF.