Vltavíny, které byly popsány již před více než dvě stě lety, patří mezi přírodní materiály, jejichž původ není dosud dosti dobře objasněn. Vltavíny jsou přírodní skla, která patří do skupiny tektitů. Od hmoty rhyolitů vzniklých vulkanickými procesy se liší nápadně nízkým obsahem vody a přítomnosti inkluzí čistého taveného křemene. V současné době převládá názor, že vltavíny, podobně jako jiné tekttity jsou produkty vzniklé při dopadu rozměrnějších kosmických těles na zemský povrch a následné explozi. Podle této impaktní teorie hmota kosmického tělesa se vypařila a tektity byly tvořeny vystříknutými roztavenými povrchovými materiály. Při dopadu větších kosmických těles vznikají meteorické krátery. V současné době je na zemském povrchu takových kráterů popsáno již více než sto. Ve čtyřech případech došlo k vzniku sklovité silikátové hmoty která byla vymrštěna na vzdálenost sta kilometrů od impaktního kráteru (vltavíny) ale také na tisíce km (australity). V případě vltavínů k impaktu došlo v Bavorsku v oblasti městečka Nortlingenu. V současné době jsou známy tři pádová pole vltavínů: Jedno je v České Republice, další je v Německé republice, v oblasti Drážďan a třeti je v Rakousku. Impakty hrály zřejmě významnou roli zejména v starší fázi formování zemského povrchu. Vedle použití vltavínů ve výrobě šperků, praktický význam tektitů dnes spočívá zejména v tom, že jejich existence naznačuje, že silikátová skla za jistých podmínek jsou neobyčejně stabilní a mohou odolávat korozi po miliony let. Toho by bylo možné využít při likvidaci jaderných odpadů.