Ústav technické a experimentální fyziky

Na návštěvu do Státního ústavu radiační ochrany, v.v.i. (SÚRO) se v pondělí 8. dubna vypravila skupina ukrajinských žáků z vyšších ročníků ZŠ Kunratice. S nápadem připravit pro ně „projektový den“ a představit jim zařízení CzechRad, které SÚRO využívá k občanskému měření radiace na území České republiky, přišli středoškolští učitelé a pracovníci Ústavu technické a experimentální fyziky (ÚTEF) ČVUT Jitka Svobodová a Vladimír Vícha.

„Jde nám o to rozšířit povědomí o tom, že se občané České republiky mohou samostatně podílet na monitorování radiace ve svém okolí. A dnes je samozřejmě taková osvětová práce spojená také s válkou na Ukrajině, konkrétněji například se situací v Záporožské jaderné elektrárně, která se ocitla v oblasti bojů a představuje proto bezpečnostní riziko. U lidí to vzbuzuje obavy, a my se je snažíme uklidnit. Vysvětlujeme jim, co to vůbec radioaktivita je, jak se dá změřit a případně odstínit,“ vysvětluje Jitka Svobodová.

Že se hosty prvního „projektového dne“ staly právě ukrajinští žáci ZŠ Kunratice má své důvody. Jak vysvětluje předseda neziskové organizace Pomáháme Ukrajině, která se na přípravě akce také podílela, ukrajinské děti z Kunratic s nimi spolupracovali již dříve: „Pomáhaly nám sbírat vosk na výrobu zákopových svíček, které sami vyrábíme a dodáváme ukrajinským vojákům na frontu. A pak už svou roli sehrála náhoda. Jednou z našich spolupracovnic je totiž shodou okolností Eva Čermáková, která je zároveň pracovnicí SÚRO. A tak nás napadlo, že by si děti mohly vyzkoušet něco tak zajímavého a vzrušujícího, jako je měření radiace,“ vysvětluje zakladatel organizace Pomáháme Ukrajině Jan Riedl.

A svou roli v příběhu sehrála také pedagogická asistentka a psycholožka kunratické základní školy Irina Něstěrovová, která pomáhá ukrajinské děti přijímané do českých škol integrovat do českého prostředí: „Ve škole jsme zorganizovali něco jako ukrajinskou komunitu a jednou za měsíc pořádáme pro děti, které kvůli válce přijely z Ukrajiny, nejrůznější akce a exkurze. A když jsme od paní Evy Čermákové dostali nabídku zúčastnit se ‚projektového dne‘ v SÚRO, s radostí jsme ji přijali,“ vysvětluje Irina Něstěrovová.

Společnými silami připravený „projektový den“ byl rozvržený na celé odpoledne. Studenti si během něj nejprve prohlédli nejrůznější nástroje a zařízení, které SÚRO používá pro měření úrovně radiace a případnou likvidaci jejích nebezpečných zdrojů. Obzvláštní zájem žáků vzbudil speciálně vybavený automobil, který funguje jako pojízdná laboratoř. Během zásahů v ní mohou zaměstnanci SÚRO na místě změřit úroveň radiace nejrůznějších předmětů a materiálů, vyhodnotit rizikovost situace a operativně přijmout nezbytná ochranná opatření.

Hlavní částí programu však bylo předvedení detektorů CzechRad – příručních zařízení, s jejichž pomocí mohou občané měřit úroveň radiace ve svém okolí a naměřené údaje samostatně zaznamenávat do územních map. Přístroj vyvinul SÚRO ve spolupráci s ÚTEF ČVUT v rámci projektu „Centrum pro podporu obyvatelstva pro případ skutečného nebo domnělého vzniku mimořádných jaderných a radiačních událostí“ financovaného Ministerstvem vnitra v rámci programu Strategická podpora rozvoje bezpečnostního výzkumu ČR 2019 - 2025 (IMPAKT 1), s podporou Státního ústavu pro jadernou bezpečnost.

Jak vysvětluje vědecký pracovník SÚRO Jiří Hůlka, detektor CzechRad, který SÚRO sám vyrábí, navazuje na podobný japonský přístroj Safecast. Ten vyvinuli bezprostředně po jaderné havárii ve Fukušime vědci napojení na občanské sdružení, které usilovalo o to, aby si veřejnost sama mohla měřit nejen úroveň radiace, ale také její polohu – tedy vytvářet mapy úrovně radiace. Bezprostředně po katastrofě bylo pro japonskou vládu obtížné poskytnout dostatek údajů o radioaktivním znečištění, a tak se občané rozhodli vzít iniciativu do vlastních rukou.

„My jsme s výrobci Safecastu navázali přátelské vztahy, šedesát sad jsme od nich koupili a smontovali a pomohli jsme jim také k přístroji vytvořit návody v řadě jazyků. Později nám ale došlo, že bude výhodnější vyrábět zařízení z vlastních komponentů, a tak jsme společně s ÚTEF ČVUT sestrojili jeho českou, vylepšenou analogii, kterou jsme nazvali CzechRad. To, že máme výrobu pod kontrolou, nám umožňuje detektor vyrábět ve větším množství (díky projektu jich vyrábíme tisícovku), vhodně je distribuovat dobrovolnickým organizacím a postupně pokrýt celou Českou republiku,“ vysvětluje Jiří Hůlka.

Jak dětem na úvod vysvětlil Vladimír Vícha, v detektorech CzechRad je zabudován Geiger-Müllerův počítač, který registruje především gama záření, a má v sobě také zabudovaný modul GPS. Stanice není velká a je možné dát si ji třeba do batohu nebo do ledvinky u pasu. Když se zapne, měří počty radiačních impulzů a zaznamenává také GPS data. A s pomocí získaných dat se potom dají vytvořit mapy, na kterých už je odlišnou barvou znázorněna úroveň radiace na určitém území.

Během odpoledne museli žáci s pomocí detektorů CzechRad samostatně zvládnout několik úkolů. Nejprve si vyzkoušeli, že radioaktivní impulzy je v nízké míře možné zaznamenat i v přirozeném prostředí. Ale také to, že se dá jejich počet zvýšit, když se k detektoru přiloží materiál s vyšší radioaktivitou (experimenty žáci prováděli s běžně dostupnou draselnou solí nebo s uranovými sklíčky, tedy materiály, které nemohou ohrozit zdraví).

„Studenti si mohli v praxi vyzkoušet, jak se s časem mění úroveň radiace v jejich bezprostředním okolí. Každý tým měřil svým vlastním detektorem, a třebaže se jejich grafy okamžitých hodnot dost lišily, střední hodnoty měly všechny týmy prakticky shodné. Chtěli jsme studentům předvést statistický charakter radioaktivního záření. Občas naměříte vyšší hodnotu, která by možná u někoho mohla vyvolat paniku, ale tihle studenti už vědí, že za chvíli zase naměříte velmi nízkou hodnotu a v průměru budou hodnoty v normálu.“ komentuje práci se studenty Vladimír Vícha.

Dalším úkolem pak bylo radioaktivitu odstínit, ať již pouhým papírem, plexisklem či železnou deskou. Výsledky naměřené s pomocí CzechRadu si studenti mohli samostatně zaznamenávat do připravených grafů a s jejich pomocí vyhodnotit úroveň radiačního pozadí. Nejvděčnějším bodem programu pak bylo „hledání pokladu“, tedy přírodních zdrojů radioaktivity (draselná sůl) schovaných v rozlehlých prostorách SÚRO. Ale i ty žáci s pomocí detektorů CzechRad bez problémů našli.

Posledním a nejnáročnějším úkolem v rámci projektových dnů je mapování radiace na určeném území. Data naměřená s pomocí detektoru a uložená do paměťové karty lze totiž s pomocí speciálního softwaru přehrát do map České republiky a přidat tak svůj dílek do puzzle, které představuje celorepublikový monitoring.

CzechRad by měl být podle pracovníků SÚRO časem používán po celé České republice. Postupně budou mít detektory k dispozici vybrané školy, radnice nebo dobrovolná hasičská mužstva, která na bázi dobrovolnické práce budou měřit úroveň radiace ve svém bezprostředním okolí. To, že mohou výsledky získávat samostatně, podle sociologů (Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR) a psychologů (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví), kteří jsou do projektu rovněž zapojeni, zvyšuje pocit bezpečí obyvatelstva a také jeho odolnost před nejrůznějšími falešnými a poplašnými zprávami.